Jdi na obsah Jdi na menu
 


30.-34. hodina Jízdní kola

28. 12. 2008

30.-34. hodina Jízdní kola

Jízdní kolo (starším označením bicykl) je jednostopé vozidlo, poháněné silou lidských svalů. Bylo vynalezeno Karlem Draisem v roce 1817 v Karlsruhe v dnešním Německu.  V mnoha regionech představuje hlavní dopravní prostředek, jinde zase slouží k rekreačním jízdám.

Historie

Původní Draisův vynález neměl ještě pedály, byl poháněn odrážením nohama od země (jako koloběžka) a nazýval se drezína. K vybavení kola pedály došlo až okolo roku 1861 Pirrem Michaux, který tento dopravní prostředek nazýval „vélocipede“. Bratři Michaux v Paříži v továrně Michaux & Lallement začali s velkým úspěchem sériové vyrábět bicykly s pedály pevně spojenými s osou předního kola. Velocipedy se potom začaly vyrábět i v dalších továrnách hlavně v Anglii, kde se dělaly už celokovové s drátěnými koly. Pokrok byl i v tom, že místo ocelových ráfků se dávaly úzké gumové obruče.

Na konci 19. století se rozšířila takzvaná vysoká kola. Tato kola vznikla, protože díky malému zadnímu a naopak velkému přednímu kolu se více využila síla šlapání. Mělo to ovšem velkou nevýhodu v nestabilitě a nebezpečnosti pádu z kola. Na takto vysokém kole ale nemohli jezdit všichni, proto byl vynalezen tzv. tricykl - tříkolka se dvěma velkými koly vzadu a jedním malým vepředu.

Další vývoj vedl k vynalezení dvou samostatných řetězových převodů a prodloužením vidlic ramen vysokého kola.

Začátkem 20.stol.byla vysoká kola vytlačena víceméně současným typem kol s řetězovým převodem a volnoběžkou.

Použití

Rekreace-cykloturistika je ježdění na kole za účelem poznání, rekreace nebo vyhlídkové jízdy, to znamená prosté cestování na kole bez závodění.

Závodění-silniční a dráhová cyklistika, kolová, krasojízda

Při zaměstnání-doručování a pošta, policie, zdravotnictví (Londýn), továrny (Německo)

Druhy

Podle funkce

  • kola vyráběná pro praktické účely (jízda na nákupy, dojíždění apod.), nejsou stavěna pro rekreační jízdy a závody. Mohou být různě upravena podle potřeby. Mají středně až hodně těžký rám a převody a obvykle vnitřní středové řazení. Poloha jezdce je vzpřímená.
  • Horská kola jsou vyráběna pro jízdu v terénu. Rozdělují se dále na Cross  a Country (maratony a cross country závody), Downhill (sjezd a fourcross závody), Enduro a další. Jejich hlavním znakem je pevnost, vysoká odolnost rámu a kol a široké pláště. Rychlostí má horské kolo od 21 do 30, od velmi lehkých převodů, pro příkré stoupání v terénu, až po ty těžké.
  • Závodní kolo má co nejlehčí rám, minimální výbavu a odpor vzduchu, snížená řídítka, aby se jezdec mohl sklonit do aerodynamického posedu a velice úzké pneumatiky s malým valivým odporem (používají se galusky, které nemají duši). S těmito koly se jezdí po silnicích (silniční kolo) a závodních drahách (dráhové kolo). Vyráběna jsou také speciální kola na časovky.
  • Trekkingové kolo (trekové kolo) je stavěno cykloturistiku, má odolný rám a nabízí pohodlí a možnost přepravy více zavazadel. Na silnici mají pláště menší odpor než u horského kola ale lze je použít i v lehčím terénu.
  • Kurýrní kola doručují spěšné zásilky a balíčky ve velkých městech s rušnou dopravou
  • Randonneur kola pro jízdu nesoutěžních jízd na dlouhé vzdálenosti (od 200 km až po 1200 km), na které mají účastníci určitý čas (např. na 200 km je 14 hodin). Trasy nejsou značené, ale cestou jsou kontrolní body.
  • Lehokolo, na němž jezdec leží nebo se opírá, skýtá sice větší pohodlí oproti běžnému kolu, ale není příliš vhodné pro jízdu do kopce. Je co nejpohodlnější a s co nejmenším odporem vzduchu. Ležícímu cyklistovi je přizpůsobena i konstrukce: pedály jsou nahoře vepředu, řídítka uprostřed, buď nad sedlem, nebo pod sedlem.

Podle počtu cyklistů na jednom kole

  • Dvojkolo (neboli tandem) - kolo pro dva, cyklisté sedí za sebou, každý má vlastní řídítka (ale jen první je může otáčet), pedály a sedlo. Rám je zvláštní konstrukce, se zvýšenou tuhostí.
  • Existuje také kolo pro dva cyklisty sedící vedle sebe
  • Existují také kola pro více než dva lidi, nejvíce se jich na jedno kolo vešlo 40 . Většinou jsou to kola jednostopá (sedí za sebou), ale výjimkou je např. trojkolka.

    Podle konstrukce

  • Vysoké kolo je dnes už historické. Vyznačuje se především velkým předním a malým zadním kolem. Pedály jsou obvykle přímo na ose předního kola. Cyklista sedí na sedle, které je nad velkým předním kolem.
  • Nízké kolo, na němž cyklista sedí vzpřímeně, obkročmo na sedle. Dnes nejběžnější typ.
  • Lehokolo, na kterém jezdec leží nebo se opírá.
  • Skládací kolo může být rychle rozloženo a zase složeno, dobře se nosí, používalo se v armádě.
  • Kolo Moulton mají tradiční konstrukcí, pozici sedla a také malá kola.
  • Rotoped - kolo používané k cvičení, od ostatních kol se liší hlavně tím, že se nemůže pohybovat.

    Podle pohonu

    • Kola poháněná pedály.
    • Kola řízená pomocí rukou, které otáčejí klikami.
    • Kola, u nichž cyklistovi při jízdě pomáhá motor
    • Moped je kombinace jízdního kola a motocyklu.. Je poháněn motorem, ale má i pedály.
    • Kola se setrvačníkem, který používá uloženou kinetickou (pohybovou) energii.
    • Kola poháněná „veslováním“ za použití obou rukou a nohou.

    Podle řazení

  • Vnitřní středové řazení je nejběžnější u evropských kol pro praktické účely, nikoliv tedy u závodních nebo horských kol. Má od 3 do 5 nebo 7 rychlostí (někdy až 14).
  • Řazení přehazovačkou je nejběžněji používaným typem u závodních, horských a trekkingových kol, má od 5 do 30 rychlostí.
  • Kola, která používají k pohonu zadního kola hřídel místo řetězu, aby se eliminovaly problémy s řetězem. Tyto kola jsou však méně účinná než klasická kola, proto se používají jako kola pro osobní účely. Použvají také vnitřní středové řazení.
  • Jednorychlostní kola mají pouze jeden převod. Jednorychlostní jsou všechna BMX kola, dětská kola a mnoho dalších. Dětská kola, přesněji „tříkolky“, nemají volnoběh, to znamená, že když se otáčí kolo, otáčí se i pedály, ale dá díky tomu jezdit i pozadu, ale nelze brzdit zpětným šlápnutím. Brzdit zpětným šlápnutím lze u jednorychlostních kol s volnoběhem. Taková kola se vyráběla dříve. Pokrývala většinu potřeb obyvatelstva. V dnešní době se tento typ převodu využívá u dětských kol, výhoda je v tom, že není-li u kola zadní měnič převodů (lidově zadní přehazovačka), lze na kolo připevnit opěrná kolečka, to je výhodné pro děti, které si nejsou v jízdě jisté.
  • Kola s řazením Retro-Direct má na zadním kole dvě ozubená kolečka, druhé, většinou menší, ozubené kolečko je využito při šlapání doz

    Podle sportu

    • Dráhové kolo je velice jednoduché, lehké a jednorychlostní, postrádá dokonce i volnoběh a brzdy.
    • Kola na časovky jsou podobná silničním kolům s aerodynamickým tvarem.
    • Kola na Cyklo cross jsou buď podobná závodním silničním kolům, ale s širšími pneumatikami do terénu a nižšími rychlostmi a také jsou robustnější (avšak stále lehké), nebo horským kolům.
    • Downhill kola jsou speciálním druhem horských kol, se silnějším rámem a pozměněnou geometrií. Využívají se jen k downhill závodům, tj. terénním závodům, kde většina trati vede z kopce.
    • BMX (zkratka z bicycle motocross, což znamená motocross na kole) má malá kola a jezdí se na něm BMX závody nebo freestyle BMX, při němž se na kole předvádí různé triky.
    • Kola na triatlon vycházejí ze závodních silničních kol, ale sedlo je více svislé. Toto koncentruje úsilí do čtyřhlavého stehenního svalu, což umožní závodníkovi šetřit jiné svaly na noze pro další část závodu. Tato kola mají také speciální řídítka.
    • speciální kola na kolovou a pro cyklistickou krasojízdu
  • Ostatní kola

    • Kola upravená k přepravě osob (někdy se podobají kočáru, ale místo koně ho táhne člověk na kole) nebo nákladů
    • Velomobil je kompromis mezi automobilem a kolem. Jedná se o tříkolku s kapotou, která má výhodu, že je vhodná skoro do jakéhokoliv počasí Umělecké kolo Kola, jež jsou upravena komickým způsobem.
    • Jednokolka (též monocykl) je kolo zvláštní tím, že má jen jedno kolo, na kterém jsou i pedály. Na kole je také jediná vidlice, na níž se nachází sedlo. V podstatě jednokolka není ani jízdní kolo, ale je mu velmi příbuzná.
    • Rikša je příbuzný dopravní prostředek jízdního kola, jedná se vlastně o zvláštní dopravní tříkolku poháněnou lidskou silou - šlapáním do pedálů. Rikši jsou velmi oblíbeným dopravním prostředkem v některých asijských zemích (kupř. Bangladéš, Indie, Pákistán, Šrí Lanka apod.). Rikši se obvykle používají pro přepravu jedné, max. dvou osob, ale existují i v nákladní verzi.

    Součásti jízdního kola

    • Rám - hlavní komponenta kola, ostatní součásti jsou k němu připevněny. Má tvar nepravidelného pětiúhelníku, ale hlavní nosnou část tvoří nepravidelný čtyřúhelník, na který přiléhá vzadu trojúhelník (pokud není zadní vidlice odpružená).
    • Zadní vidlice slouží k uchycení zadního kola společně se zadním měničem. Dle typu rámu může být zadní vidlice i odpružená.
    • Přední vidlice slouží k uchycení předního kola a k připevnění přední bzrdy.
    • Zadní měnič neboli Přehazovačka slouží k "přehození" řetězu na jiné ozubené kolo na kazetě.
    • Přední měnič neboli Přesmykač je určen k "přesmýknutí" řetězu na další ozubené kolo předního trojtácu (popř. dvojtácu, tácu).
    • Kazety - neboli tří - až devítikolečka slouží k zařazení různého převodu sil mezi trojtácem vpředu a samotnými kazetami. Nejběžnější jsou sedmi nebo osmikolečka (označuje počet ozubených kol v kazetě). Kazety jsou samostatně rozebiratelné, lze vyměnit jednotlivá ozubená kolečka za jiné (nové nebo s jiným počtem zubů). Samotná kazeta se na zadní náboj kola šroubuje v pravotočivém směru, je tak samotnou jízdou stále dotahována. K uvolnění, a případnému čištění ci výměně, je nutné použít speciální servisní klíč.
    • Řetěz - přes něj se přenáší síla ze šlapání do zadního kola. Spojuje kazetu na středové ose a kazetu na ose zadního kola. Řetěz je třeba často olejovat.
    • Kliky - kovová součást spojující pedál se středem.
    • Pedály - Lidově zvané „šlapky“ umožňují přenesení lidské síly na převodní systém kola. Na pedálech musíte mít po obou stranách oranžové odrazky (můžou být i na obuvi).
    • Středová osa a střed kola Střed kola je tvořen dvěma ložisky nasazenými na středovou osu, která díky nim dokáže rotovat. Na obou koncích středové osy jsou umístěné kliky. Střed může být i zapouzdřený, všechny díly středu jsou tak zalisované do plastového nebo kovového pouzdra, který se bez dalších úprav připevní do rámu kola za pomoci závitu. U zapouzdřeného středu je vůle a odpor otáčení přesně a předem nastaven, další výhoda je prachu a vodě odolnost. Oproti tomu středy, které takovou výhodu nemají, musejí být často čištěny a seřizovány.
    • Hlavová složení je soustava ložisek a misek, které umožňují pohyb řídítek, tedy zatáčení, a bezpečné ovládání předního kola za pomoci řídítek.
    • Představec spojuje přední vidlici s řídítky. Některé typy představce jsou nastavitelné.
    • Řídítka jsou spojena s představcem a jsou určeny k ovládání kola a současně k připevnění brzdových pák, pák řazení, gripů (měkké „chňapky“ k uchycení řídítek) a dalších doplňků, jako je cyklocomputer, zvonek, mapa a mnoho dalších.
    • Gripy - jsou gumové nástavce na oba konce řídítek. Mají zajistit, aby řídítka v ruce neklouzala a dobře se držela.
    • Rohy - (= berany) jsou kovové nástavce přidělané na obou koncích řídítek umožňující jejich lepší uchopení. Slouží k tomu, aby se cyklista mohl při jízdě z kopce nebo po rovině sklonit a tím zmenšit odpor vzduchu. Rohy na horské kolo mají délku přibližně od 5 cm do 15 cm, jsou dlouhé a natažené rovně dopředu, případně trochu zahnuté. Naproti tomu jsou rohy na silniční kolo dlouhé a zahnuté pod řídítka a také bývají většinou pevnou součástí řídítek.
    • Sedlo - součást, na které se sedí. Je nasazena na sedlovku, díky níž se může změnit výška sedla. K sedlu se připíná taštička pod sedlo.
    • Sedlovka - tyč spojující rám a sedlo. Má nastavitelnou délku, aby výška sedla mohla vyhovovat různě vysokým lidem. K rámu se přidělává dnes hlavně rychloupínákem, dá se totiž rychle a bez nářadí uvolnit. Dříve se používal klasický šroub a matka. Je k ní přidělán obvykle nástavec pro zadní světlo, taštička pod sedlo, a někdy i zadní odrazka a blatník (u horských kol).
    • Kola - kolo se skládá z náboje, výpletu, ráfku, gumy (duše) a pláště. Otáčí se na kuličkových ložiscích kolem osy, která je upevněna k vidlici.
    • Náboje jsou středy kol, předního i zadního. Náboj je složen, podobně jako je tomu u středu kola, z ložisek, misek a z matek nasazených na středovou osu, umístěné uvnitř kola, která je určena k uchycení kola do vidlice.
    • Výplet kola - výplet kola je tvořen jednotlivými kovovými paprsky, které spojují ráfek se středem kola a mají zabránit ohnutí ráfku (vzniku „osmy“). Ve výpletu předního nebo zadního kola (anebo obou kol) jsou povinné oranžové odrazky, které však mohou být nahrazeny odrazovými materiály na bočních částech oděvu, bočních částech pláště nebo na bocích kola.
    • Pláště - nazývají se tak gumy na přední a zadní kolo, mají za úkol chránit duši a optimalizovat jízdní vlastnosti kola terénu nebo silnici. Pláště na horská kola jsou široké s propracovaným vzorkem, který umožňuje jízdu v náročném terénu, naopak silniční kola mají vzorek jen malý, jsou úzká a hladká.
    • Duše - duše je guma s ventilem vyplněná vzduchem. Nachází se mezi ráfkem a pláštěm. Přifukuje se pomocí ventilu pumpičkou. Nejlepší pro jízdu na kole je úplné nafouknutí, protože se tím snižuje tření.
    • Ráfek - kovová obruč, s profilem písmene U v řezu, vytvářející místo pro duši a plášť. U kol, které jsou určeny pro profesionální výkon, tedy u kol s předpokladem k většímu zatížení jsou ráfky zdvojené. Poskytují tak vyšší odolnost a bezpečnost. V dnešní době se ráfky u běžných kol vyrábějí z duralu, u speciálních kol může být jak materiál použito speciálních slitin.

    Doplňky ke kolu

  • Následující věci nejsou přímou součástí kola, ale používají se pří jízdě na kole.

    • Zadní světlo - ke kolu se dává pomocí držáku, který je přišroubovaný k sedlovce. Samotné světlo se dá jednoduše sundat, aby se zamezilo krádeži. Je červené a dnes většinou diodové. Lepší modely mají více modů svícení: nepřetržité svícení, blikání diod najednou, střídavé blikání diod atd. Při snížené viditelnosti je toto světlo povinné.
    • Přední světlo - jako zadní světlo má také držák přidělaný k řídítkám a dá se sundat. Je ale bílé a vyrábí se jak klasické žárovkové, které má velkou spotřebu energie, tak i diodové, které je ale dražší. U některých modelů je několik módů svícení. Svítilna na kolo se poprvé objevila roku 1895. Při snížené viditelnosti je toto světlo povinné.
    • Dynamo - dodává energii do světel, u diodových světel je už zbytečné (baterie vydrží dlouhou dobu). Ve skutečnosti to však není dynamo, ale alternátor.
    • Zadní odrazka - červená, je přidělaná buď k sedlovce nebo k zadnímu blatníku. Povinná součást kola.
    • Přední odrazka- bílá, drží na stejném šroubu jako přední blatník nebo na řídítkách. Povinná součást kola.
    • Helma - neboli přilba chrání hlavu před zraněním způsobeným pádem z kola. Povinná výbava ke kolu pro mladší 18 let, ale je doporučeno ji nosit všem, protože zranění hlavy jsou vážná.
    • Cyklistické oblečení

    Specializované oblečení k ježdění na kole. Přiléhá těsně k tělu, aby se snížilo tření.

    • Cyklistický dres
    • Cyklistické kalhoty
    • Cyklistické rukavice
    • Cyklistická obuv - na podrážce má úchyt na nášlapné pedály.
    • Návleky
    • Cyklistický batoh - malý, lehký. Vozí se v něm vak na pití (obvykle o objemu 2 l), který má trubici, jež si může cyklista za jízdy strčit do úst a takto pít.
    • Brašny
      • Brašna na nosič - dává se na nosič a to jak přímo na něj, tak i po stranách nosiče. Mají velký objem a používají se hlavně při jízdě na několik dní.
      • Taštička na rám - menší objem (do 2 l), na rámu drží na suchých zipech
      • Taštička pod sedlo - menší objem (do 2 l), různé způsoby uchycení k sedlu a sedlovce.
      • Taštička na řídítka - větší objem než brašny pod sedlo a na rám, ale příliš se nepoužívá.
      • Ledvinka - vyrábí se i speciální ledvinky na kolo, jež někdy mají kapsu pro cyklistickou lahev.
    • Nosič - kovová konstrukce na zadní vidlici (některé mají úchyt na sedlovce), na kterou se dávají brašny, případně jiné věci. Jejich nosnost přesahuje 20 kg (u nosičů držících jenom na sedlovce je přes 10 kg). Mnoho z nich má elastické popruhy nebo se tyto popruhy můžou k nosiči dokoupit.
    • Tachometr - jinak také cyklopočítač nebo cyklocomputer, používá se k měření jízdy na kole. Běžně disponuje funkcemi jako momentální, maximální a průměrná rychlost, 2 ujeté vzdálenosti (denní a celková), čas jízdy a samozřejmě hodiny. Dražší modely mají výškoměr a grafický displej, na němž zobrazují profil trasy, můžou podávat informace o spálených kaloriích atd.
    • Cyklistická lahev - plastová lahev. Objem je obvykle přes 0,5 l u menších a 1 l u větších. Na kolo se dává na speciální držák (jinak také košík na lahev), který je na rámu.
    • Stojánek - slouží k udržení kola ve vodorovné poloze (po sesednutí cyklisty). Přidělává se buď k rámu kola poblíž středu, nebo na zadní vidlici. Je ovšem těžký, a tak ho mnohá kola nemají.
    • Zámek - zámek na kolo je obvykle pružný, lepší modely jsou nepřeříznutelné a mají držák.
    • Pláštěnka - existuje pláštěnka jak pro cyklistu, ale i pro batoh.
    • Zvonek - na řídítkách
    • Zpětná zrcátka - na řídítkách, téměř se nepoužívají
    • Sedačka pro dítě - na rámu
    • Košík - na řídítka nebo na zadní vidlici
    • Pomocný motorek

    Speciální nářadí ke kolu (samozřejmě se dá použít i jiné).

    • Pumpička - neboli hustilka, dělá se speciální pro jízdu na kole, menší než klasická hustilka. Pumpuje se rukou. Bývá uchycená k rámu.
    • Olejnička
    • Pračka na řetěz
    • Montpáka - montpáka (montážní páka) je nástroj k sejmutí a obutí pláště z ráfku, používá se přitom více montpák najednou.
    • Multiklíč - sada obsahující imbusové (šestihranné) klíče velikosti 2 až 10 mm, šroubovák plochý a křížový, někdy i nástrčové klíče, centrovací klíče, nýtovač řetězu a montpáky.
    • Nýtovač řetězu - používá se k rychlému opravení přetrženého řetězu.
    • Lepení - sada, jež se používá k lepení píchlé duše. Obsahuje lepidlo, zdrsňovač a záplaty (někdy i samolepící). Lepší a rychlejší je ale poškozenou duši nahradit novou.
    • Stojan na kolo - slouží k uchycení kola ve vzduchu, což usnadňuje práci s kolem.
    Nářadí
  • Speciální nářadí ke kolu (samozřejmě se dá použít i jiné).

    • Pumpička - neboli hustilka, dělá se speciální pro jízdu na kole, menší než klasická hustilka. Pumpuje se rukou. Bývá uchycená k rámu.
    • Olejnička
    • Pračka na řetěz
    • Montpáka - montpáka (montážní páka) je nástroj k sejmutí a obutí pláště z ráfku, používá se přitom více montpák najednou.
    • Multiklíč - sada obsahující imbusové (šestihranné) klíče velikosti 2 až 10 mm, šroubovák plochý a křížový, někdy i nástrčové klíče, centrovací klíče, nýtovač řetězu a montpáky.
    • Nýtovač řetězu - používá se k rychlému opravení přetrženého řetězu.
    • Lepení - sada, jež se používá k lepení píchlé duše. Obsahuje lepidlo, zdrsňovač a záplaty (někdy i samolepící). Lepší a rychlejší je ale poškozenou duši nahradit novou.
    • Stojan na kolo - slouží k uchycení kola ve vzduchu, což usnadňuje práci s kolem.
  •  

    Komentáře

    Přehled komentářů

    Zatím nebyl vložen žádný komentář
     

     

     

    Z DALŠÍCH WEBŮ

    REKLAMA