59. -65.hodina Hodiny a klenoty
59. -65. hodina
Hodiny a klenoty
Hodiny a klenoty
Drahé kovy
Kovy patří mezi nerosty. V přírodě se vyskytují jako kovy čisté (ryzí) nebo ve sloučeninách s různými jinými prvky (rudy). Drahé kovy a většina používaných kovů obecných ve zlatnictví částečně nebo plně dovážíme z jiných zemí.
Zlato
- Chemická značka Au
- Má krásnou jemně žlutou barvu s vysokým leskem. Na vzduchu a ve vodě je stálé.
- Pro svoji přílišnou měkkost se musí legovat jinými kovy.
- Ryzí zlato se v přírodě vyskytuje ve formě zrnek nebo šupinek, buď v křemenných žilách, jež prostupují horniny, nebo v náplavech vzniklých naplavením zvětralých zlatonosných hornin. Zlato pocházející z naplavenin se těží rýžováním. Z hornin pak důlní těžbou.
- Nejdůležitější naleziště zlata jsou v Rusku, Jižní Africe, USA, Kanadě a Austrálii.
- Ryzí zlato se používá jen ve zlatotepectví na výrobu zlatých fólií. Zlaté šperky a ozdobné předměty se zhotovují ze slitin zlata, které musí mít předepsanou ryzost, (zákon o puncovnictví)
Stříbro
- Chemická značka Ag.
- Má bílou barvu s vysokým leskem.
- Je nejlepším vodičem tepla a elektřiny. Na vzduchuje stálé, ani vodou se nemění. Působením sirných par nebo sirovodíku černá. V kyselině dusičné a v kyanidech se rozpouští, se rtutí vytváří amalgám.
- V přírodě se vyskytuje většinou ve sloučeninách (rudách), zřídkakdy ryzí. Největší obsah stříbra je v argentitu (leštěnci stříbrném). Získává se hutnickým způsobem z galenitu. Galenit se taví při 1000° C, roztavené olovo se vypouští a na dně zůstává téměř čisté stříbro.
- Stříbro se používá v elektrotechnickém průmyslu apod. Stříbrné šperky a ozdobné předměty se vyrábějí ze slitin stříbra, které musejí mít předepsanou ryzost.
Platina
Chemická značka Pt.
Platina je bílý, velmi tvárný kov s šedivým nádechem. Na vzduchu,
v kyselinách i ve vodě je naprosto stálá, se rtutí nereaguje. Žíháním
neztrácí platina svoji barvu. Vyznačuje se značně vysokou měrnou
hmotností. Slévá se s platinovými kovy, zlatem, stříbrem, niklem, aj.
V přírodě se vyskytuje v zrnkách s příměsí zlata, niklu, mědi, aj. kovů
platinové skupiny. Z vytěžené a na jemný prášek rozemleté rudy se
platina získává vřelou lučavkou královskou.
Nejbohatší naleziště: Rusko, Kanada, Kolumbie, Brazílie.
Používá se na výrobu šperků, větší upotřebení má však v elektronickém a
chemickém průmyslu. Ve zlatnictví se zpracovává pouze slitina platiny,
která musí mít předepsanou ryzost.
Legování
= přidávání kovů k mateřskému kovu, kterými docilujeme požadované vlastnosti konečného materiálu. Např. u zlata legováním prvky stříbro, měď, paládium -změnou poměrů těchto kovů měníme konečné vlastnosti materiálu.
Označování
Veškeré zboží z drahých kovů vyrobené v tuzemsku musí být, až na malé výjimky, označeno třemi značkami:
- výrobní značka
- úřední značka
- číslice vyznačující ryzost.
Výrobní značka a číslice vyznačující ryzost mají být umístěny tak, aby úřední značka mohla být na předmět vyražena v jejich blízkosti.
Puncovní zákon upravuje:
a) puncovnictví a zkoušení drahých kovů
b) práva a povinnosti právnických a fyzických osob, které vyrábějí, prodávají, nebo jinak uvádějí na trh výrobky z drahých kovů
c) vymezuje pojmy drahých kovů (zlato, stříbro, platina, paladium, rhodium, ruthenium a osmium)
d) pojmově vymezuje výrobky z drahých kovů
- klenotnické, bižuterií, medailérské aj. zlatnické a stříbrnické výrobky
- klenotnické slitiny, polotovary a pájky z drahých kovů
- slitiny z drahých kovů užívané v péči o chrup
- české mince z drahých kovů
- lístkové zlato a stříbro
- opotřebené, neúplné nebo poškozené zboží obchodované zpravidla za cenu vněm obsaženého drahého kovu (zlomky), kdy není hodnocena práce výrobku.
e) stanoví, které výrobky se nepovažují za zboží z drahého kovu:
- ty výrobky, které mají nižší ryzost určenou zákonem
- přístroje, nástroje aj. předměty z drahých kovů určené k technickým, vědeckým, laboratorním, vyučovacím nebo obdobným účelům, bez ohledu na jejich ryzost
f) stanoví, že zboží je dovoleno vyrábět pro obchodování (nebo dovážet ze zahraničí) jen, pokud má zákonem o puncovnictví stanovenou ryzost
g) stanovuje zákonné ryzosti pro zboží - zlaté, stříbrné a platinové
h) zákon o orgánech státní správy v oblasti puncovnictví stanoví orgány oprávněné v oblasti puncovnictví a zkoušení drahých kovů, kterými jsou:
- zjištění ryzosti stanovené puncovním zákonem
- ověření ryzosti stanovené puncovním zákonem i) Stanoví způsob zkoušení zboží - např.:
- zkouška na prubířském kameni
- jiným nedestruktivním způsobem
- chemicky.
Napodobeniny (imitace) zboží z drahých kovů
- zlato: používá se dublé a plaké. Dublé se skládá z podkladového kovu a
zlaté fólie. Vyrábí se plátováním, tj. obkládáním základního polotovaru vrstvou jiného kovu. U plaké se zlatá vrstva nanáší galvanicky, podle povahy galvanické lázně se rozlišuje zlacení tvrdé a měkké.
- stříbro: používá se alpaka. Je to slitina mědi, zinku a niklu. Povrch se
upravuje galvanickým stříbřením. Z alpaky se vyrábějí příbory, naběračky, podnosy apod.
Drahé kameny
Jaspis
Drahých kamenů si člověk váží pro jejich krásu, vzácný výskyt a trvanlivost. Nejcennější drahé kameny tvoří nerosty, např. diamanty, smaragdy, safíry a rubíny. Za drahé kameny však považujeme i některé látky organické: jantar je fosilní pryskyřice, korál je vápenná schránka mořských živočichů a perly jsou cizorodá tělíska v miskách mlžů, obalená uhličitanem vápenatým a vrstvou perletě.
Drahé kameny anorganického původu, které se vyskytují jako přírodní nerosty, vznikají několika odlišnými způsoby. Mnohé drahé kameny se nacházejí ve vyvřelé hornině, tj. hornině vytvořené přímo z magmatu, které vytrysklo ze zemského nitra a pod povrchem utuhlo. Při ochlazování magmatu se prvky rozdělují do určitých oblastí, v nichž se vytvářejí rozdílné nerosty. Hnízda plynů a přehřáté vody často mnohé prvky rozpouštějí, nakonec dojde k jejich ochlazování. Tak mohou vznikat i drahokamy nebo polodrahokamy. Pegmatity - lehce zbarvené hrubozrnné vyvřelé horniny - jsou tvořeny přehřátým plynem a vodou, mnohdy v nich jsou ložiska drahých kamenů obsahující beryl, křemen, turmalín a živec. Plyny v ochlazujících se pegmatitech pomáhají vytvářet nerosty, například fluór obsahující topas a turmalín.
Malachit
Jiné drahé kameny vznikají, když teplo, tlak nebo chemická činnost změní strukturu existujících hornin, takže dojde k jejich překrystalování nebo přetvoření v metamorfované horniny. V těchto horninách se nacházejí smaragd a granát. Veškeré teplo a tlak vytvořily pravděpodobně diamant z uhlíku v kimberlitu. Mnohé drahé kameny včetně diamantu se nacházejí jako krystaly nebo valouny v náplavových štěrcích nebo říčních korytech.
Drahokamové nerosty vynikají řadou význačných kvalit - tvarem nerozřezaných krystalů, barvou, tvrdostí, indexem lomu i měrnou hmotností (hustotou). Hodnota drahého kamene je dána vzácností výskytu, leskem, čistotou, bravou a tvrdostí. O hodnotě drahého kamene rozhoduje i poptávka, například diamanty jsou stále potřebné pro průmyslové řezání a vrtání, ale uplatňují se i jako šperky. Krásu drahého kamene určují především jeho světelné vlastnosti - jak se v kamenu světlo odráží, lomí (ohýbá) a rozptyluje (štěpí) do spektra. Každý kámen má svůj charakteristický index lomu. Nejvyšší index lomu ze všech přírodních drahých kamenů má diamant. Schopnost rozptylovat bílé světlo mu dává zvláštní záři ze záblesků spektrálních barev i charaketristický lesk.
Fluorit
Krása drahých kamenů vynikne při jejich obratném rozřezání a vyleštění, jímž se odstraní povrchové kazy a zvýrazní se barva nebo lesk. Nejstarší tvar, do něhož byly drahé kameny formovány, byl zakulacený a nazýval se cabochon. Cabochon se používá pro kameny projevující se měňavým leskem (kočičí oči) a asterismem (hvězdné kameny) - tyto vlastnosti jsou způsobeny odrazy.
Fasetování zavedené indickými brusiči, kteří na diamantech jako první leštili malé plošky (fasety), se brzy uplatnilo i u jiných kamenů. Tak vznikly nádherné stupňovité a smíšené řezy, jejichž fasety byly na kamenech broušeny a leštěny v symetrickém uspořádání. Fasety na diamantu se řežou a leští najednou, u jiných drahokamů se nejprve brousí fasety.
Až na výjimky nebyly ani v nejstarší historii lidstva využívány drahé kameny v surovém stavu. Mezi jejich první úpravy patřilo odstraňování kazů a dolešťování povrchu tak, aby byl získán vzhled dokonalého krystalu. Později tato činnost přešla do broušení, které mělo za cíl zvýraznit lom světla a lesk minerálu.
Broušení a leštění drahých kamenů jsou základní operace zušlechťování drahých kamenů. V nejstarší minulosti byla hojná výroba tzv. nepravidelných brusů, kdy šlo jen o hrubé obrušování, jehož výsledkem byl nesymetrický tvar. Výhodou byly poměrně malé ztráty suroviny při odstranění povrchových kazů. V současnosti se tato technika používá jen v průmyslovém zpracování méně cenný drahých kamenů (např. obsidián, hematit, variety křemene). Jde o tzv. tromlování neboli tamblerování, kdy se velké množství připraveného polotovaru přibližně stejné velikosti nechává brousit a leštit abrazivními prášky při otáčení v motorem poháněných bubnech. V podstatě je tak napodobován proces opracování při říčním transportu, jehož výsledkem jsou také více či méně ohlazené valouny.
Nepravidelné brusy byly postupně vytlačeny hladkým brusem, využívaným zejména u průhledných kamenů (fasetové brusy) a průsvitných nebo opakních kamenů (mugle). Broušením buď na kamenech vznikají drobné rovné plošky (fasety), nebo vzniká bezfasetový vypouklý tvar čočkovce (mugle) - obr. 2. Fasetové broušení se dnes využívá jak v případě symetrických tradicionalistických brusů (obr. 3), kdy se s ohledem na daný minerál maximalizuje hra barev kamene díky disperzi světla procházejícího kamenem a odrazu světla od jednotlivých faset, tak i v případě fantazijních a výtvarnických brusů. Ve všech případech zůstává stejný princip opracování - řezáním nebo štípáním připravená surovina se vícestupňově brousí abrazivy stále menší zrnitosti a nakonec je vyleštěna. Existují četné variace - od broušení z volné ruky přes využívání přesných kvadrantů po plně automatizované fasetové broušení bez přímé účasti člověka.
Samostatnou kapitolou je broušení diamantu, který lze brousit jedině diamantovým prachem. Postup opracování diamantů má řadu stupňů (řezání, štípání, rozbrušování, briliantování), z nichž některé lze v určitých případech vynechat. Broušení diamantů vyžaduje zvládnutí přesných technologií (mj. s ohledem na velmi drahou surovinu), proto je brusíren schopných produkce kvalitních brusů poměrně málo.
Příklady základních výbrusů drahých kamenů Fasetové brusy:
a) briliant
b) routa (růžice)
c) tabulkovec
d) stupňovec
Bezfasetové nebo částečně fasetové brusy:
e) mugle (čočkovec)
Rovinné broušení a leštění drahých kamenů se využívá hlavně u neprůhledných minerálů a hornin, které jsou dostupné ve větších kusech. Velké ploché desky drahých kamenů se využívají na obklady interiérů (od středověké Svatováclavské kaple v katedrále sv. Víta na Pražském hradě až po moderní stanice pražského metra), z menších kusů se skládají mozaiky a využívají se jako podklad pro rytí a řezání do kamene (viz dále).
Do oblasti leštění a broušení drahých kamenů patří i mozaiky, inkrustace a architektury. Mozaiky jsou figurální nebo ornamentální kompozice sestavené z drobnějších kousků drahokamů (ale i jiného materiálu) předem zpracovaného rovinným broušením a leštěním - obr. 4. Inkrustace je umělecká dekorativní technika, při které jsou podobné části skládány do plošných obkladů v interiérech. V případě drahokamových architektur vznikají skládáním opracovaných kamenů různých tvarů trojrozměrné objekty - oltáříčky, šperkovnice aj
Další z možností zpracování drahých kamenů je rytí a řezání (glyptika). Kameny zdobené plastickou rytinou se obecně nazývají gemy. Zde jsou rozeznávány dva základní technologické postupy - rytím do hloubky kamene vznikají intaglie a řezby plasticky vystupující z kamene se nazývají kameje (obr. 5). Zatímco na intaglie se často využívají průhledné kameny (např. barevné odrůdy křemene) nebo i neprůhledné minerály v případě pečetních prstenů, pro výrobu kamejí je nejvhodnější různobarevná surovina s vrstevnatou stavbou (achát, onyx).
Velmi využívanou technikou zpracování drahých kamenů je plastické vybrušování. Za pomoci řezání, broušení a rytí se zhotovují většinou drobné plastiky (obr. 6 a 7) a galanterní zboží. Lze sem zařadit i výrobu dutě broušených nádob. Pro tyto výroby se používají většinou drahé kameny, které jsou dostupné ve větších kusech, nejsou průhledné a nemají příliš velkou tvrdost (malachit, aragonit, jadeit, nefrit, tyrkys, mastek aj.).
Syntetické náhrady drahých kamenů
Drahé kameny jsou ze své podstaty vzácné a cenné. Proto byly prakticky od počátku jejich používání hledány cesty, jak poptávku po nich uspokojit levnějšími a dostupnějšími náhradami. Případy nepoctivých záměn drahých kamenů imitacemi ani spojování dvou kusů různých minerálů (tzv. dublety)se zde nebudeme zabývat.
S rozvojem chemie, mineralogie i materiálových věd se u většiny drahých kamenů ukázala možnost jejich náhrady materiálem po chemické stránce dokonale shodným s přírodním, ovšem vyrobeným uměle. Tyto syntetické náhrady jsou vyráběny už poměrně dlouho. První umělý korund byl vyroben roku 1837, diamant roku 1880 nebo 1892 a smaragd ve 20. letech 20. století. Tyto náhrady mají společné to, že po zvládnutí technologie bylo možné vyrobit dokonalejší a v mnoha případech i větší drahé kameny, než jsou k dispozici v přírodě. Právě jejich dokonalost je spolehlivým indikátorem pro znalce v případě, že mají poznat původ zpracovaného kamene. Vzhledem k tomu, že majitelé drahých kamenů a šperků touží po výlučnosti a vzácnosti, udržují se ceny syntetických kamenů níže než u jejich přírodních protějšků.
Dostupnost „dokonalých“ syntetických drahých kamenů má význam i pro průmyslové využití, pro které nemají přírodní kameny vhodnou čistotu, velikost nebo jsou příliš drahé. Např. monokrystaly syntetického křemene mají využití v optice, umělé diamanty ve vrtné technice a korundy v laserové technice a při výrobě mechanických částí odolných proti opotřebení - od ložisek hodinek a jiných přístrojů po člunky na průmyslové tkaní látek. Při hledání syntetických imitací drahých kamenů byla vytvořena i celá řada materiálů, které nemají v přírodě obdobu (obr. 8) a jejichž použití také přesáhlo původní záměr. Například umělé granátoidy jako YAG (yttrium aluminium garnet - Y3Al5O12) a YIG (yttrium iron garnet - Y3Fe5O12) mají využití v laserové a mikrovlnné technice, fotonásobičích nebo jako fosforeskující látky, syntetický karbid křemíku (SiC) jako abrazivo nebo v polovodičové technice.
ONYXZnám svou černou barvou, ale vyskytuje se i v barvě černobílé.
SAFÍRVyskytuje se v různých odstínech modré, fialové, modrofialové, zelené, žluté barvy, také i bezbarvý.
RODONITJe kamenem vyskytujícím se v barvě růžové, masově a malinově červené a červenohnědé.
SMARAGDKámen tmavě zelené barvy. Nejvzácnější ze všech drahých kamenů.
ZIRKONVyskytuje se téměř ve všech barvách - od bezbarvé, žluté, přes červenohnědou až oranžovou, do zelené a modré.
AMETYSTJe světle až tmavě fialový.
CITRÍNCharakteristický žlutou barvou v nejrůznějších odstínech.
AKVAMARÍNJe znám v barvě modré, tmavomodré až zelenomodré.
HEMATITKámen kovově stříbřitě černé a červenohnědé barvy, zemité energie.
LAPIS LAZULIZnám svou světle modrou až tmavě modrou barvou se zlatými zrníčky pyritu.
KŘIŠŤÁLJe známý svou bezbarvou až průsvitně bílou barvou.
Hodiny
Technika. Přístroj měřící čas pravidelným udáváním stejných časových intervalů, například hodiny sluneční, přesýpací, vodní, kyvadlové, kotvové. Hodiny jsou poháněny například závažím, pérem nebo elektrickým proudem. Nejpřesnější hodiny jsou založeny na oscilacích elektronických obvodů regulovaných piezoelektrické kmity (křemenné hodiny) nebo kmity atomů či molekul některých látek (atomové hodiny, cesiové hodiny, amoniakové hodiny).
číslicové měřící přístroje
Digitální měřící přístroje – měřící přístroje, které naměřené hodnoty udávají svítícím číslem. Toto číslo je sestaveno z desítkových číslic, realizovaných například svítícími elektrodami doutnavek (digitron), nebo je sestaveno ze svítících plošek vytvořených například polovodičovými diodami svítícími působením elektrického proudu.
elektrické hodiny
Zařízení k měření času. Hodinový stroj je zpravidla poháněn stejnosměrným motorkem z vestavěné baterie nebo synchronním motorkem na střídavé napětí z rozvodu sítě 220 V, popřípadě 120 V. Elektrické hodiny mohou mít též pérový pohon s elektricky poháněným natahovacím mechanismem. Zvláštním typem elektrických hodin jsou například ovládací hodiny a časové spínače pro kuchyňské sporáky a pračky.
Znám svou černou barvou, ale vyskytuje se i v barvě černobílé.
SAFÍRVyskytuje se v různých odstínech modré, fialové, modrofialové, zelené, žluté barvy, také i bezbarvý.
RODONITJe kamenem vyskytujícím se v barvě růžové, masově a malinově červené a červenohnědé.
SMARAGDKámen tmavě zelené barvy. Nejvzácnější ze všech drahých kamenů.
ZIRKONVyskytuje se téměř ve všech barvách - od bezbarvé, žluté, přes červenohnědou až oranžovou, do zelené a modré.
AMETYSTJe světle až tmavě fialový.
CITRÍNCharakteristický žlutou barvou v nejrůznějších odstínech.
AKVAMARÍNJe znám v barvě modré, tmavomodré až zelenomodré.
HEMATITKámen kovově stříbřitě černé a červenohnědé barvy, zemité energie.
LAPIS LAZULIZnám svou světle modrou až tmavě modrou barvou se zlatými zrníčky pyritu.
KŘIŠŤÁLJe známý svou bezbarvou až průsvitně bílou barvou.
Hodiny
Technika. Přístroj měřící čas pravidelným udáváním stejných časových intervalů, například hodiny sluneční, přesýpací, vodní, kyvadlové, kotvové. Hodiny jsou poháněny například závažím, pérem nebo elektrickým proudem. Nejpřesnější hodiny jsou založeny na oscilacích elektronických obvodů regulovaných piezoelektrické kmity (křemenné hodiny) nebo kmity atomů či molekul některých látek (atomové hodiny, cesiové hodiny, amoniakové hodiny).
číslicové měřící přístroje
Digitální měřící přístroje – měřící přístroje, které naměřené hodnoty udávají svítícím číslem. Toto číslo je sestaveno z desítkových číslic, realizovaných například svítícími elektrodami doutnavek (digitron), nebo je sestaveno ze svítících plošek vytvořených například polovodičovými diodami svítícími působením elektrického proudu.
elektrické hodiny
Zařízení k měření času. Hodinový stroj je zpravidla poháněn stejnosměrným motorkem z vestavěné baterie nebo synchronním motorkem na střídavé napětí z rozvodu sítě 220 V, popřípadě 120 V. Elektrické hodiny mohou mít též pérový pohon s elektricky poháněným natahovacím mechanismem. Zvláštním typem elektrických hodin jsou například ovládací hodiny a časové spínače pro kuchyňské sporáky a pračky.
Je kamenem vyskytujícím se v barvě růžové, masově a malinově červené a červenohnědé.
SMARAGDKámen tmavě zelené barvy. Nejvzácnější ze všech drahých kamenů.
ZIRKONVyskytuje se téměř ve všech barvách - od bezbarvé, žluté, přes červenohnědou až oranžovou, do zelené a modré.
AMETYSTJe světle až tmavě fialový.
CITRÍNCharakteristický žlutou barvou v nejrůznějších odstínech.
AKVAMARÍNJe znám v barvě modré, tmavomodré až zelenomodré.
HEMATITKámen kovově stříbřitě černé a červenohnědé barvy, zemité energie.
LAPIS LAZULIZnám svou světle modrou až tmavě modrou barvou se zlatými zrníčky pyritu.
KŘIŠŤÁLJe známý svou bezbarvou až průsvitně bílou barvou.
Hodiny
Technika. Přístroj měřící čas pravidelným udáváním stejných časových intervalů, například hodiny sluneční, přesýpací, vodní, kyvadlové, kotvové. Hodiny jsou poháněny například závažím, pérem nebo elektrickým proudem. Nejpřesnější hodiny jsou založeny na oscilacích elektronických obvodů regulovaných piezoelektrické kmity (křemenné hodiny) nebo kmity atomů či molekul některých látek (atomové hodiny, cesiové hodiny, amoniakové hodiny).
číslicové měřící přístroje
Digitální měřící přístroje – měřící přístroje, které naměřené hodnoty udávají svítícím číslem. Toto číslo je sestaveno z desítkových číslic, realizovaných například svítícími elektrodami doutnavek (digitron), nebo je sestaveno ze svítících plošek vytvořených například polovodičovými diodami svítícími působením elektrického proudu.
elektrické hodiny
Zařízení k měření času. Hodinový stroj je zpravidla poháněn stejnosměrným motorkem z vestavěné baterie nebo synchronním motorkem na střídavé napětí z rozvodu sítě 220 V, popřípadě 120 V. Elektrické hodiny mohou mít též pérový pohon s elektricky poháněným natahovacím mechanismem. Zvláštním typem elektrických hodin jsou například ovládací hodiny a časové spínače pro kuchyňské sporáky a pračky.
Vyskytuje se téměř ve všech barvách - od bezbarvé, žluté, přes červenohnědou až oranžovou, do zelené a modré.
AMETYSTJe světle až tmavě fialový.
CITRÍNCharakteristický žlutou barvou v nejrůznějších odstínech.
AKVAMARÍNJe znám v barvě modré, tmavomodré až zelenomodré.
HEMATITKámen kovově stříbřitě černé a červenohnědé barvy, zemité energie.
LAPIS LAZULIZnám svou světle modrou až tmavě modrou barvou se zlatými zrníčky pyritu.
KŘIŠŤÁLJe známý svou bezbarvou až průsvitně bílou barvou.
Hodiny
Technika. Přístroj měřící čas pravidelným udáváním stejných časových intervalů, například hodiny sluneční, přesýpací, vodní, kyvadlové, kotvové. Hodiny jsou poháněny například závažím, pérem nebo elektrickým proudem. Nejpřesnější hodiny jsou založeny na oscilacích elektronických obvodů regulovaných piezoelektrické kmity (křemenné hodiny) nebo kmity atomů či molekul některých látek (atomové hodiny, cesiové hodiny, amoniakové hodiny).
číslicové měřící přístroje
Digitální měřící přístroje – měřící přístroje, které naměřené hodnoty udávají svítícím číslem. Toto číslo je sestaveno z desítkových číslic, realizovaných například svítícími elektrodami doutnavek (digitron), nebo je sestaveno ze svítících plošek vytvořených například polovodičovými diodami svítícími působením elektrického proudu.
elektrické hodiny
Zařízení k měření času. Hodinový stroj je zpravidla poháněn stejnosměrným motorkem z vestavěné baterie nebo synchronním motorkem na střídavé napětí z rozvodu sítě 220 V, popřípadě 120 V. Elektrické hodiny mohou mít též pérový pohon s elektricky poháněným natahovacím mechanismem. Zvláštním typem elektrických hodin jsou například ovládací hodiny a časové spínače pro kuchyňské sporáky a pračky.
Charakteristický žlutou barvou v nejrůznějších odstínech.
AKVAMARÍNJe znám v barvě modré, tmavomodré až zelenomodré.
HEMATITKámen kovově stříbřitě černé a červenohnědé barvy, zemité energie.
LAPIS LAZULIZnám svou světle modrou až tmavě modrou barvou se zlatými zrníčky pyritu.
KŘIŠŤÁLJe známý svou bezbarvou až průsvitně bílou barvou.
Hodiny
Technika. Přístroj měřící čas pravidelným udáváním stejných časových intervalů, například hodiny sluneční, přesýpací, vodní, kyvadlové, kotvové. Hodiny jsou poháněny například závažím, pérem nebo elektrickým proudem. Nejpřesnější hodiny jsou založeny na oscilacích elektronických obvodů regulovaných piezoelektrické kmity (křemenné hodiny) nebo kmity atomů či molekul některých látek (atomové hodiny, cesiové hodiny, amoniakové hodiny).
číslicové měřící přístroje
Digitální měřící přístroje – měřící přístroje, které naměřené hodnoty udávají svítícím číslem. Toto číslo je sestaveno z desítkových číslic, realizovaných například svítícími elektrodami doutnavek (digitron), nebo je sestaveno ze svítících plošek vytvořených například polovodičovými diodami svítícími působením elektrického proudu.
elektrické hodiny
Zařízení k měření času. Hodinový stroj je zpravidla poháněn stejnosměrným motorkem z vestavěné baterie nebo synchronním motorkem na střídavé napětí z rozvodu sítě 220 V, popřípadě 120 V. Elektrické hodiny mohou mít též pérový pohon s elektricky poháněným natahovacím mechanismem. Zvláštním typem elektrických hodin jsou například ovládací hodiny a časové spínače pro kuchyňské sporáky a pračky.
Kámen kovově stříbřitě černé a červenohnědé barvy, zemité energie.
LAPIS LAZULIZnám svou světle modrou až tmavě modrou barvou se zlatými zrníčky pyritu.
KŘIŠŤÁLJe známý svou bezbarvou až průsvitně bílou barvou.
Hodiny
Technika. Přístroj měřící čas pravidelným udáváním stejných časových intervalů, například hodiny sluneční, přesýpací, vodní, kyvadlové, kotvové. Hodiny jsou poháněny například závažím, pérem nebo elektrickým proudem. Nejpřesnější hodiny jsou založeny na oscilacích elektronických obvodů regulovaných piezoelektrické kmity (křemenné hodiny) nebo kmity atomů či molekul některých látek (atomové hodiny, cesiové hodiny, amoniakové hodiny).
číslicové měřící přístroje
Digitální měřící přístroje – měřící přístroje, které naměřené hodnoty udávají svítícím číslem. Toto číslo je sestaveno z desítkových číslic, realizovaných například svítícími elektrodami doutnavek (digitron), nebo je sestaveno ze svítících plošek vytvořených například polovodičovými diodami svítícími působením elektrického proudu.
elektrické hodiny
Zařízení k měření času. Hodinový stroj je zpravidla poháněn stejnosměrným motorkem z vestavěné baterie nebo synchronním motorkem na střídavé napětí z rozvodu sítě 220 V, popřípadě 120 V. Elektrické hodiny mohou mít též pérový pohon s elektricky poháněným natahovacím mechanismem. Zvláštním typem elektrických hodin jsou například ovládací hodiny a časové spínače pro kuchyňské sporáky a pračky.
Je známý svou bezbarvou až průsvitně bílou barvou.
Hodiny
Technika. Přístroj měřící čas pravidelným udáváním stejných časových intervalů, například hodiny sluneční, přesýpací, vodní, kyvadlové, kotvové. Hodiny jsou poháněny například závažím, pérem nebo elektrickým proudem. Nejpřesnější hodiny jsou založeny na oscilacích elektronických obvodů regulovaných piezoelektrické kmity (křemenné hodiny) nebo kmity atomů či molekul některých látek (atomové hodiny, cesiové hodiny, amoniakové hodiny).
číslicové měřící přístroje
Digitální měřící přístroje – měřící přístroje, které naměřené hodnoty udávají svítícím číslem. Toto číslo je sestaveno z desítkových číslic, realizovaných například svítícími elektrodami doutnavek (digitron), nebo je sestaveno ze svítících plošek vytvořených například polovodičovými diodami svítícími působením elektrického proudu.
elektrické hodiny
Zařízení k měření času. Hodinový stroj je zpravidla poháněn stejnosměrným motorkem z vestavěné baterie nebo synchronním motorkem na střídavé napětí z rozvodu sítě 220 V, popřípadě 120 V. Elektrické hodiny mohou mít též pérový pohon s elektricky poháněným natahovacím mechanismem. Zvláštním typem elektrických hodin jsou například ovládací hodiny a časové spínače pro kuchyňské sporáky a pračky.