Jdi na obsah Jdi na menu
 


14. Elektroinstalační materiál a zdroje elektrického proudu

24. 3. 2007

14.Elektroinstalační materiál

Silové vodiče:-silové vodiče se používají k rozvodu elektrického proudu v budovách, strojích a jiných elektrických zařízeních. Vodivý materiál je převážně vyroben z mědi nebo hliníku a tvoří jádro vodiče.

Jádra jsou buď plná nebo složená z drátků. Pro izolaci vodičů se nejčastěji používá PVC (POLI VINIL CHLORID)-(PRYŽ NEBO GUMA). Rozdělení vodičů: a)           Vodiče pro pevné uložení – mají plná nebo složená jádra z malého počtu drátů max 3, tyto vodiče jsou málo obecné a podle potřeby se pokládají do trubek, lišt na podpěry nebo do betonu.  b) Vodiče pro pohyblivé vedení – mají jádra složená z většího počtu drátků, jsou proto dostatečně ohebná a nazýváme je šňůry. Lehkých šňůr se používá pro přívody k malým domácím spotřebičům pro vnitřní instalaci ve svítidlech apod.

Pro přesnou specifikaci jednotlivých druhů silových vodičů z hledisek jejich provedení se používá písmenové označení. Písmenová značka tvoří zpravidla 4 písmena, ale i 5, 4, 3, 2, 1, (písmen).

Elektroinstalační trubice se používají pro vložení a na mechanickou ochranu izolovaných vodičů při montáži pod omítku - do jmenovitého napětí 500 V.ruhy trubek:

a) černé                         vyrábí se  ze 3 papírových vrstev šroubovitě navinutých

b) pláštěné                   vyrábějí se jako trubice černé, ale jsou pokryty pláštěm z ocelového plechu se švem (s                                                          

                                       rýhou), plášť je potažen olovem nebo lakem

c) pancéřové                                jsou to hladké ocelové trubice nebo trubky se závitem a papírovou inpregnovanou       

                                   vložkou, na vnější straně jsou černě lakované

d) novodurové            jsou z plastické hmoty novoduru nebo polyethylen  (je podobná, ale bílá)

e) ohebné                     kovově umělohmotné, jsou složeny z kovového nebo plastového ohebného pláště,

                                       uvnitř může být izolační vložka z inpregnovaného papíru

Elektroinstalační lišty - Vyrábějí se z tvrdého PVC. Mají (ve vnitř) podélné dutinky, do kterých se vsouvají vodiče. Velikost lišt a počet krytů se volí tyk, že se vodiče mohli lehce a bez poškození izolace mohli vtáhnout a vytáhnout. S výhodou se používají k povrchovým instalacím prováděných v panelových stavbách.

Příslušenství tvoří kryty lišt např.: Pravoúhlý kryt k ukončení lišt, horizontální nebo vertikální kryt apod.

Nejčastěji se používají tyto:      EL - 20mm, EL - 40mm, EL - 70mm - Číslo udává šířka v milimetrech.

Elektroinstalační krabice umožňuje protahovat vodiče trubkami, které jsou pod omítkou - vyrábějí se buď: v lehkém nebo v pancéřovém provedení , většinou se používají tyto druhy krabic:

a)       přístrojové – používají se na uložení spínačů a zásuvek pod omítku

b)       odbočovací krabice (odbočnice) můžeme rozlišit průchodné, odbočné a křížové – umožňují lehké vtahování vodičů jsou kruhovité nebo čtvercové

krabice v odbočovacích krabicích se spojují izolačními svorkami

c)       rozvodové a panelové krabice používají se pro hliníkové vodiče, uvnitř mají umístěnou

svorkovnici s více propojovacími šroubky,

Podle používaného materiálu můžeme rozdělit krabice na:

a)                   plášťové – vyrábějí se z napuštěné papírové vložky a z kovového olověného pláště

b)                   kytové krabice – vyrábějí se z plastu pro trubice a pro vodiče, které jsou v krabicích vylisované vstupní otvory, které se při montážích (podle potřeby) vyloupnou

c)                   pancéřové krabice

Zásuvky a vidlice - El. vedení např.: v domovní instalací je zakončeno ve zdi zásuvkami. Zásuvky mají dotykové dutinky, do dutinek se zasouvají kolíky upevněné na kolících. Zásuvky a vidlice umožňují připojení spotřebičů. Zásuvky mohou být buď pevné (nástěnné) nebo pohyblivé, které se připojují na pohyblivý převod. Zásuvky musí mít ochranný kolík (nulák je vpravo), který je spojen s nulovým vodičem. Fázoví (levý), vidlice má kromě 2 kolíků ještě dutinku, která je třetím tzv. ochranným vodičem spojená s kovovou kostrou spotřebiče, typické v žehličce, vařiči, pračce. Po zasunutí vidlice do zásuvky se spotřebiče spojí s nulovým vodičem a tím se zabrání úrazu elektrickým proudem pří průrazu spotřebiče. Vidlice se vyrábějí pro proudové zatížení 6-10 A. Pro trojfázové spotřebiče se vyrábějí zásuvky a vidlice se 4 až 5 kontakty.

Pojistky - Pojistky jsou konstrukčně řešeny tak, že v trubici z izolantu je umístěný tavný drátek nebo pásek. Drátek se při průchodu většího proudu než je jmenovitý (určený) přetaví a příměsí elektrický obvod. Tavný drátek bývá obyčejně uložen v křemičitém písku.

Pojistky jistí elektrické obvody proti zkratu a přetížení. Podle způsobu zhotovení a velikosti proudu procházející pojistkou je rozdělujeme takto:

a)                   přístrojové  - s jmenovitým proudem 10 mA až 5 mA. Jsou to skleněné trubičky s kovovými

                                     čepičkami, které se zasouvají do držáčků. Používají se v radiopřímačích

                                     televizorech a elektrických přístrojích

b)                   závitové – pro proudy od 0,5 A do 200 A. Skládají se z pojistkového spodku vložky z

                                vyměřovaného  kroužkem a hlavice. Vyrábějí se v 5 velikostech. V každé hodnotě

                                pojistkové vložky je určitá barva a průměr kontaktní čepičky. Přerušení tavného

                                drátku je možno poznat podle vypadlého barevného terčíku na horní čepičce vložky

c)                   nožové (na vysoké napětí) (jsou zásuvné) – zasouvají se do držáku s pružnými kontaktní

                                                                                    pomocí oddělitelné izolační rukojeti. Používají se

                                                                                    v rozvaděčích na vypínání vysokých zkratových

                                                                                    proudů od 10 kA a víc. Vložka má v předu okénko

                                                                                    zakryté sklem. Madlo je izolované z keramiky, za

                                                                                    kterým je umístěný lesklý kovový terčík

d)                   pomalá pojistka – používá se pro jištění elektromotoru. Pomalá pojistka časově se zpožděním           

                                              vypíná proud, když se už motor rozběh, snese 3× vyšší hodnotu

                                              jmenovitého proudu. Označuje se T nebo slovem motor a nebo písmenem R

Jističe - Jističe jsou samočinné. Chrání elektrické vedené před poškozením a před zkratovými proudy. Po odstranění poruchy je možno jistič znovu zapnout stlačením tlačítka nebo přehozením páčky. Kontakty 1 v zapnuté poloze drží západka 2 která odjistí spoušť při zkratu působením cívky 3 nebo při přetížení dvojkovem 4. Při průchodu zvýšeného proudu se dvojkov zahřívá. Působením tepla se ohne a mechanicky uvolní západku2. Tepelná ochrana působí proti přetížení. Elektromagnetická ochrana proti zkratu nadproudu. Jističe se používají 3 fázové, přičemž 1 fázové se používají pro jištění světelných institucí. Vyrábějí se pro proudy 3 A, 10 A, 15 A, 20 A.

Objímky - Objímky mechanicky upevňují světelný zdroj. Části objímky jsou zhotovený z lisovaného izolantu, z keramiky, z kovu, popřípadě jsou zkombinované. Podle druhu světelného zdroje dělíme objímky pro žárovky a pro zářivky. Objímky pro žárovky se podle způsobu upevnění vyrábějí v těchto druzích:     se svorkou ­– krátký krček s nízkým závitem pro upevnění objímky do svítidla nebo na trubici

a)                   se soklem spodek objímky je přizpůsoben pro upevnění na strop nebo na stěnu

b)                   s očkem – pro zavěšení na háček

Podle způsobu upevnění žárovky se objímky dělí na: závitové, bajonetové, sufitové

Spínače a tlačítka - Spínače jsou přístroje, kterými se zapínají, zapínají nebo přepínají elektrickými obvody.

Podle způsobu ovládání je dělíme na                        a)            otočné – ovládají se otočením oddělení plochy

b)                 tlačítkové – ovládají se zatlačením tlačítka

c)                 páčkové – ovládají se překlápěním plochy

d)                 kolíbkové – ovládají se stlačením jednoho nebo druhého konce plochy

e)                 tahové – ovládají se prostřednictvím šňůrky nebo řetízku

f)                  stlačené – ovládají se stlačením nebo vytlačením rukojeť

Kontakty spínačů se musí rozpojovat okamžitě, aby elektricky oblouk rychle zhasl a nezpůsoboval jejich opalování. Na kontakty obvykle působí pružina, která se ovládá podle druhu spínače. Po překročení určitého tlaku pružina okamžitě rozpojí kontakty. Spínače se používají v domácnostech v průmyslových institucích. Domovní spínače se vyrábějí pro napětí od 250 – 380 V a pro proudy 6, 10, 15, 25 A. Jmenovité hodnoty proudu a napětí jsou vždy vyznačené na zapínači. Podle způsobu montáže se spínače dělí na nástěnné, polozápustné a zápustné.

Žárovky - Jsou nejběžnější a výrobně nejlacinější zdroj světla, mají však malou účinnost. Z přivedené energie se ve světlo promění asi na 8 až 10 %. Vlastním zdrojem světla je elektrickým proudem rozžhavené wolframové vlákno. Běžné žárovky mají umístěné vlákno v průhledné, matné nebo opálové banici. Matné a opálové žárovky se vyrábějí různě tvarované. Baňka je součástí svítidla. Baňka žárovky je naplněna dusíkem, argonem nebo kryptonem. Na baňku je přitmelena matice, která umožňuje mechanické a elektrické spojení žárovky s objímkou. Patice mají oblí závit s označením E (Edison) a to ve stejných velikostech jako objímky pro žárovky. Žárovky pro automobily mají bajonetové nebo trubičkové patice s přívody na koncích. Životnost žárovky stanovuje norma na 1000 hodin. Halogenová žárovka má baňka naplněnou dusíkem s příměsí malého množství jodu. Během provozu žárovky se vlivem vysoké teploty odpařuje wolfram a směsuje se s jodem na halogenidy wolframu. Vytvořený halogenid postupuje k rozžhavenému vláknu, na které se ukládá wolfram, zatím co halogen (jod) se vrací zpět do oběhu. Takto se podstatně omezí další oprašování vlákna, které je možno žhavit na vyšší teplotu a dosáhnout tak lepší účinnost. Životnost halogenové žárovky je 100 hodin. Používají se v letectví, námořnictví, automobilech apod.

Zářivky - Zářivka je  skleněná trubice naplněná fázemi rtuti (tekutý kov, je jedovatý). Na koncích jsou zatavené elektrody, mezi kterými vznikne výboj s převahou neviditelného ultrafialového záření. Toto záření se prostřednictvím  luminoforu promění na viditelné světlo.. Zářivky se vyrábějí s různým příkonem od 3120 wattů a s následujícími druhy světel:

                     a)       denním – používá se tam, kde záleží na přesném rozlišení barev

b)       bílím – používá se ve skladech, průmyslu, v kancelářích a v místnostech

c)        s teple bílím – používá se ve společenských, nákupních a bytových prostorách

Životnost žárovky je asi 7500 hodin a účinnost světla je 25 – 30%. Jsou vhodné pro přímé osvětlení pracovišť, protože nevytvářejí ostré stíny a neoslňují. Nevýhoda zářivek je při startování, při teplotách nízkých 5˚C. Jestliže se zářivka nerozsvítí nebo svítí přerušovaně, vyměním startér. Podstatnou nevýhodou zářivek je stroboskopický jev.

Výbojky - Jsou zdrojem světla k přímému oteplení velkých prostor. Výboj nastává v hořáku výbojky. Hořák je baňka z křemičitého skla (Si). Jsou naplněny plynem pod velmi vysokým tlakem. Rozlišujeme tyto druhy vysokotlakých výbojek. Rtuťová vysokotlaká výbojka má v hořáku kapku rtuti a malé množství argonu.

     14. ZDROJE PROUDU A NAPĚTÍ

Galvanické články - Galvanický (elektrochemický) článek se skládá ze dvou elektrod, které jsou ponořeny v elektrolytech. Zápornou elektrodu tvoří zinek a kladnou uhlíková tyčinka. Elektrolytem je chlorid amonný, neboli salmiak.

Pokud je elektrolyt v kapalném stavu článek se nazývá mokrý. Suché články mají elektrolyt zahuštěný škrobovým mazem. Přeměnou chemické energie na elektrickou a vznik napětí nastává na rozhraní kovu a elektrolytu, přičemž kovová elektroda se rozpouští. Proto mohou galvanické články pracovat pouze do spotřebování elektrody. Nedají se nabíjet.

Při odběru proudu se okolo uhlíkové elektrody utvoří souvislá vrstva vodíkových bublinek, které znesnadňují průchod el. proudu. Proto se vodík váže různými oxidačními látkami tzv. depolarizátory.  Podle druhů depolarizátorů články dělíme na:

         a) burelové - depolarizátorem je směs burelu a mědi, kterou je obložena uhlíková elektroda,

                b) se vzdušnou depolarizací,

            c) rtuťové - depolarizátorem je rtuť, má větší kapacitu a jsou vhodné pro miniaturizaci (zakázáno).

Baterie - Vodivým spojením alespoň dvou článků vznikají baterie. Jmenovité napětí galvanických článků s burelovou depolarizuje je 1,5 V se vzdušnou depolarizací 1,4 V.

Zapojení suchých galvanických článků s burelovou depolarizací:

a) sériové - za sebou,

b) paralelní - vedle sebe,

c) kombinované - za sebou i vedle sebe.

Akumulátor je zařízení ve kterém se přeměňuje el. energie. Nejprve na chemickou a potom z chemické na el.energii. Používají k podobným účelům jako galvanické články. V praxi se setkáváme s dvěma druhy akumulátorů:

1) olověné (kyselé)

2) ocelové (alkalické)

Olověný akumulátor - Deskové elektrody v podobě mříží ze slitiny olova a antimonu (aby se získala větší mechanická pevnost a chemická odolnost). V mřížkách je natlačená pasta a to na kladné elektrodě z minia (Pb3O4) a kyseliny sírové (H2SO4), na záporné pak s kysličníku olovnatého (PBO2) a kyseliny sírové(H2SO4).

Olověný akumulátor je dost citlivý na mech. a el. vlivy. Napětí jednoho článku je na začátku nabíjení 2,1 V době nabíjení stoupá na 2,3 - 2,4 V a po uskutečnění nabíjení stoupne až na 2,6 - 2,7. Při vybíjení klesne rychle až na 2,1 V a potom pomalu klesá na 1,8 V. Při tomto napětí se může článek zničit proto je ho třeba znovu nabít.  Z jednotlivých akumulátorových článků se spojují akumulátorové baterie (např. 6,12,24, V )

Ocelový akumulátor - Má kladnou elektrodu niklovou, zápornou elektrodu má železnou. Elektrolytem je 21% louh draselný po nabití má ocelový akumulátor 1,4 V které během vybíjení klesá až na 1,15.

Kapesní svítilny - Svítilny s vloženým zdrojem a žárovičkou jsou malých rozměrů a lehce přenosné. Slouží jako příležitostné osvětlení po případě jako signalizační zařízení. Na trh přichází ve dvojím provedení - kulaté nebo ploché. Konstrukce:

a) pouzdro - kryt s umělé hmoty nebo kovu ve kterém je uložen zdroj proudu, objímka a spínač. Povrch je vhodně upraven,

b) víčko - někdy nahrazeno reflektorem, uzavírá vnitřní prostor pro vložení baterií. U kulatých baterek je víčko nahrazeno zátkou se závitem,

                c) reflektor - je optická část svítidla jež usměrňuje světelné záření. Má parabolický tvar a je pokryt vrstvičkou s hliníku,

                d) sklo - má ochranný charakter,

                e) držák (magnet) - slouží na uchycení svítilny,

                f) spínač - uzavírá el. obvod má tři polohy vypnuto, zapnuto, signalizace,

                g) hlavice(jen u kulatých) - je pohyblivá část v nichž je uchycen reflektor,

                h) pružina - součást el. obvodu (jen u kulatých),

                ch) uzávěr (jen u plochých).

Podle použitých zdrojů rozdělujeme kapesní svítilny na článkové a akumulátorové. Při prodeji zákazníka upozorníme na správnou manipulaci při výměně baterií a žárovky.

Baterie se nesmí nechat ponechat dlouho bez provozu. Kontrolujeme aby nevytekly.

 

 

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA