51. hodina Vady a hodnocení obuvi
51. hodina Vady a hodnocení obuvi
Vady obuvi
Vady obuvi mohou vznikat na různých místech předvýrobního, výrobního i povýrobního procesu. Z tohoto hlediska se rozdělují do čtyř základních skupin:
- vady vznikající při tvorbě a navrhování obuvi;
- vady vznikající při výrobě obuvi;
- vady vznikající při úpravě obuvi;
- vady vznikající při balení, skladování a dopravě.
Při tvorbě a navrhování obuvi mohou vznikat vady, které narušují hygienické, estetické a ostatní vlastnosti budoucího výrobku a mohou způsobit deformitu nohy. Patří sem zejména aplikace nesprávných rozměrů (nesprávná šířka ve špici, nízká špice, nevhodná šířka v patě nebo v klenku, nesprávně navržený podpatek apod.) Při vývoji nové obuvi hraje významnou úlohu i volba materiálu. Nevhodný materiál může být příčinou vzniku nežádoucích vlastností výrobku (propustnost pro vodu, neprodyšnost, tuhost, nadměrná hmotnost a další).
Při vlastní výrobě může vzniknout celá řada různých vad, jejichž příčinou bývají nejčastěji použité výchozí materiály a nedodržování technologického postupu při výrobě obuvi. Do této skupiny vad patří například různé vady povrchu, nedostatečná pevnost, vady šití (nepravidelný šev, vynechané stehy, nestejnoměrné stehy apod.), nedostatečná pevnost spojení podešve se svrškem apod.
Při úpravě obuvi mohou vzniknout vady, které jsou důsledkem jejího nekvalitního provedení úprav, například vadné značení, vadné doplňkové dílce, špatné barvení apod.
Při kompletaci a balení jednotlivých párů může být obuv chybně zařazena podle vzoru, svrškového materiálu, barvy, velikosti, tvaru a výšky podpatků. Během skladování a dopravy může dojít působením některých vnějších vlivů (například tlaků) k deformaci tvaru obuvi nebo k úplnému znehodnocení výrobků při nepřiměřeně dlouhém skladování (ztráta pevnosti a pružnosti jednotlivých dílců a změna vzhledu obuvi).
Hodnocení obuvi
Mezi nejdůležitější vlastnosti obuvi sledované při hodnocení její jakosti patří zdravotní nezávadnost, prodyšnost, vodopropustnost, hmotnost, tuhost, tepelná izolačnost a módnost.
Zdravotní nezávadnost je základní užitnou vlastností obuvi. Ortopedicky správná obuv musí z hlediska konstrukce a použitého materiálu splňovat požadavky na zdravý vývoj nohou (nesmí být příčinou deformace klenby nebo prstů nohy). Obuv musí být pohodlná, aby umožňovala dostatečný pohyb prstů i kloubů. Má správné udržovat podélnou i příčnou klenbu nohy. Důležitá je i dostatečná flexibilita (ohebnost), která je závislá na měkkosti svršku obuvi a výrobním způsobu podešví. Klenba musí být vyztužená a konstrukce obuvi řešena tak, aby délkové a obvodové míry a jejich vzájemný poměr nemohly být příčinou různých deformací nohou.
Materiál musí zajišťovat správný průběh fyziologických pochodů v dolních končetinách. Proto se sleduje jeho prodyšnost a schopnost pohlcovat vodní páry, dále hmotnost a tuhost obuvi, pevnost spojovaných dílců, tepelné vlastnosti atd.
Prodyšnost je schopnost propouštět plyny a vodní páry. U obuvi se hodnotí jako propustnost pro páry lidského potu. Vlastností související s potem je absorpce vlhkosti, která umožňuje hodnotit konstrukční materiál z hlediska jeho schopnosti přijímat pot (materiál, který je schopen přijmout a propustit pot, zajišťuje správné mikroklima uvnitř obuvi).
Vodopropustnost obuvi je schopnost výrobku odolávat pronikání vody do vnitřní části obuvi při opakovaném ohýbání našlápne části vznikajícím zvedáním patní části obuvi.
Hmotnost obuvi je hmotnost objemové jednotky (tj. půlpáru) určitého druhu obuvi vyjádřená v gramech (g). Z hlediska zdravotní nezávadnosti je kladen požadavek na pokud možno co nejnižší hmotnost.
Tuhost obuvi je odolnost obuvi proti deformaci vnější silou. Opakem tuhosti je flexibilita (ohebnost) obuvi, která se dostává do popředí zájmu spotřebitelů.
Tepelná izolačnost je důležitou vlastností zejména u zimní a celoroční vycházkové obuvi. Dostatečná tepelná izolačnost bývá dosažena vhodnou tloušťkou svrškových i spodkových dílců a použitím materiálů s malou tepelnou vodivostí.
Módnost obuvi sleduje zejména barvu, střih a tvar včetně doplňků a dále dezén a vzhledové vlastnosti použitého materiálu. Vzhled obuvi by měl odpovídat současným módním tendencím a spolu s oděvem tvořit harmonický celek. Požadavek módnosti se v současné době dostává do popředí zejména u vycházkové a společenské obuvi, zatímco u obuvi sportovní, pracovní a ochranné je zdůrazněn především účel.
U obuvi nové konstrukce, jakož i obuvi vyrobené novou technologií nebo z nových materiálů se ověřují její vlastnosti (estetická působivost, zdravotní nezávadnost, technická úroveň apod.) praktickým nošením (zkouší se nejméně pět stejných párů obuvi).
Při kvalitativní přejímce v obchodních organizacích se jakost obuvi posuzuje podle kvality výrobního provedení, tj. podle souměrnosti páru, výrobních a materiálových vad a mechanického poškození.