49. hodina Plastová obuv
49. hodina Plastová obuv
Plastová obuv
Plastová obuv má vrchové dílce převážně z plastových materiálů.
Nejpoužívanějšími druhy plastů v obuvnické výrobě jsou polyvinylchlorid (PVC), polyetylén (PE), polyetylenviny/acetát (PEVAc), polypropylen (POP), polyuretan (PUR) a polyamid (PÁD).
Plasty se používají buď ve formě granulované (při výrobě celoplastové obuvi), nebo ve formě plošných materiálů (nejčastěji různé druhy koženek a plastiků). Z obuvnického hlediska se plasty uplatňují u těch součástí a dílců obuvi, kde svými vlastnostmi předčí klasické materiály. Z důvodu jejich vysoké odolnosti vůči oděru a nepropust nosti vody, se využívají zejména u spodkových dílců obuvi (podpatky, podešve, patníky).
Plošné syntetické materiály se uplatňují i při výrobě celoplastové obuvi (například pánská pracovní obuv, dámská holeňová obuv). Plasty se využívají i ve formě obuvnických podšívek. Z hlediska technologie zpracovávání plastů je významná jejich poměrně nenáročná dokonalá tvarovatelnost.
Při výrobě plastové obuvi se uplatňují tyto základní plastikářské technologie: vstřikování (celoplastová obuv, podešve, některé obuvnické dílce apod.) a odlévání (celoplastová obuv a podešve). Vstřikovaná obuv se vytváří buď jako jednolitý celek vstřikováním taveniny termoplastu do uzavřené formy nebo nastříkáváním podešve na hotové svršky a následným přilisováním. Po ochlazení termoplastu se obuv dokončuje různými úpravami.
Odlévaná obuv se vy rábí odléváním polyvinylchloridové pasty (plastisolu) do skořepinové kovové formy, která má příslušný tvar obuvi a zpravidla i dekorativní vzorek. Obuv se ještě zateplá vyjme z formy a upravuje. Na spodní část se přilepí pryžová podešev společně s podpatkem.
Odlévaná obuv je odolná vůči vodě a lze ji vyrábět v různých barevných odstínech. Odléváním se vyrábí plážová obuv a obuv do vody, přezůvky a různé druhy zimní obuvi.
Při výrobě celoplastové obuvi se také používá vysokofrekvenční tváření a vysokofrekvenční svařování.
Plastová obuv má ve srovnání s obuví z přírodních usní horší hygienické vlastnosti dané v podstatě její neprodyšností. Dalším nedostatkem je nižší tepelně-izolační schopnost a odolnost vůči nízkým teplotám (například polyvinylchlorid velmi špatně snáší nižší teploty pod bodem mrazu). Negativní vlastností plastů je také jejich schopnost přijímat nečistoty a barvu (dochází k barevným změnám). Mezi přednosti plastové obuvi patří vyšší odolnost vůči povětrnostním vlivům a odolnost vůči oděru, vynikající odolnost vůči působení vody a chemikálií a nižší cena.