7. hodina Zásady normalizace, základní druhy norem
Technická normalizace
ZÁSADY TECHNICKÉ NORMALIZACE
Technická normalizace je v podstatě taková tvůrčí činnost, která pomáhá u opakujících se technických úkonů zajišťovat, určovat a uplatňovat nejjednodušší a nejvýhodnější technické řešení, a to především z hlediska hospodárnosti, jakosti, bezpečnosti a ochrany životního prostředí. Opakujícími se technickými úkony jsou například výrobní proces, balení, skladování, doprava, měření jakosti, terminologie atd.
Technická normalizace musí být vždy ve vzájemném souladu s právním řádem a reaguje na příslušné předpisy i v mezinárodním měřítku. V České republice se řídí zákonem č. 142 /1991 Sb. ve znění zákona č. 632/1992 Sb.
Při technické normalizaci se uplatňují tyto metody:
- unifikace: sjednocování, tj. nahrazování většího počtu variant řešením jedním (například unifikace formátů papíru, rozměrů cihel apod.);
- typizace: výběr, tj. sjednocení nejdůležitějších společných znaků výrobků (například tvaru lahví);
- specifikace: určování sjednocených nebo upřesněných požadavků (například na vlastnosti výrobků, pracovní postupy, zkušební metody);
- simpliflkace: zjednodušování, tj. snižování počtu druhů, typů a provedení výrobků a jejich prvků.
Kromě vnitrostátní technické normalizace existuje mezinárodní technická normalizace. Mezi nejvýznamnější mezinárodní normalizační organizace patří například ISO - International Standardizational Organization (Mezinárodní organizace pro normalizaci) se sídlem v Ženevě.
ZÁKLADNÍ DRUHY NOREM
K prosazování technické normalizace v praxi slouží technické normy (předmětové, předpisové a všeobecné), které jsou výsledkem normalizované úpravy opakovaného řešení.
Normy vlivem technického pokroku zastarávají a po určité době se mění.
Podle rozsahu působnosti se rozlišují podnikové normy (obvykle označované PN), státní normy a mezinárodní normy.
Podnikové normy (včetně technických podmínek TP) jsou závazné v podniku, který je přijal.
Státní normy jsou základním typem tuzemských technických norem. České technické normy se označují písmenovou značkou ČSN a šestimístným číslem.
První dvojčíslí označuje třídu normy (00 až 99, například třída patří oboru textilních surovin a výrobků), třetí číslice skupinu normy a čtvrtá podskupinu. Poslední dvě číslice jsou pořadovými čísly konkrétních norem.
V rámci deregulačních procesů a omezování vlivu státu většina českých technických norem ČSN nadále platí, jsou však jako v ostatních rozvinutých státech samy o sobě nezávazné. Závazných je pouze zhruba 300 norem, kde je to výslovně uvedeno. Tato závazná ustanovení se týkají pouze těch oblastí, které stát nadále reguluje jako například ochrana zdraví a bezpečnost občanů a ekologie. Závazné však mohou být i mnohé další ČSN nebo jejich části, pokud tak stanoví jiný právní předpis (například stavební zákon, předpisy o bezpečnosti práce, zákon o státním zkušebnictví).
Mezinárodní technické normy jsou normy schvalované celosvětovými normalizačními organizacemi (například ISO), jakož i normy dohodnuté mezi skupinou států (tzv. regionální normy, například] Evropské normy - EN), popřípadě technické normy všeobecně uznávané v mezinárodním obchodě.
Do tuzemské soustavy norem jsou postupně zařazovány i mezinárodní normy. Převzaté mezinárodní normy se označují podle pramene, například ČSN ISO (převzatá norma ISO), ČSN EN (převzatá) Evropská norma) apod.