Jdi na obsah Jdi na menu
 


43. hodina Rozdělení kožedělného zboží

28. 8. 2007

43. hodina Rozdělení kožedělného zboží

OBUV A KOŽENÁ GALANTERIE

Sortiment kožedělného zboží představuje široký a s ohledem na konkrétní účel a způsob používání různorodý soubor spotřebního zboží vyráběný v převážné míře z různých druhů usní. Rozhodující část výrobního sortimentu kožedělného zboží tvoří obuv a brašnářské výrobky (aktovky, kabelky, kabely, kufry, brašny, peněženky, pouzdra atd.). Dále se mezi kožedělné zboží zařazují doplňky k výrobkům vyprodukovaným jinými výrobními odvětvími. Jde například o usňové a kožešinové oděvy a oděvní doplňky (pokrývky hlavy, rukavice, límce aj.), sedlářské výrobky (sedla, postroje, řemeny aj.), kožedělné výrobky pro bytové interiéry (předložky, potahy), sportovní potřeby, technické výrobky a ostatní drobné kožedělné výrobky (autopotahy aj.). Charakteristické pro převážnou část kožedělného zboží (obuv, kabelky, rukavice aj.) je, že doplňuje oděv, tvoří s ním stylový komplet a je součástí celkové kultury odívání. V tomto smyslu plní ve spotřebě vedle základních funkcí i funkci estetickou. Tato skutečnost je zároveň zařazuje mezi výrobky podléhající častým změnám módy.Pro potřeby obchodu se vyčleňují ze sortimentu kožedělného zboží podle jejich funkce ve spotřebě dvě základní zbožové skupiny: obuv a galanterní zboží (kožená galanterie).Náš kožedělný průmysl (zejména výroba obuvi a kožené galanterie) patří tradičně objemem a úrovní jakosti produkce mezi odvětví průmyslové výroby, která snesou mezinárodní srovnání.

Kožedělné zboží se dělí na obuv, koženou galanterii, doplňkové a drobné zboží.

OBUV

Pod pojmem obuv je zahrnut široký sortiment výrobků určených k obouvání za účelem ochrany lidských nohou proti nepříznivým vlivům okolního prostředí (vlhkosti, chladu apod.) a zároveň umožňující zdravotně nezávadnou chůzi. Tyto výrobky kromě této základní spotřební funkce vhodně doplňují oděv a reprezentují spotřebitele.Na výrobu obuvi se používají usně (přírodní, syntetické), pryž, textilie a plasty. Kromě těchto základních materiálů se uplatňují také lepenka (napínací stélky, vyztužení), korek a dřevo (podpatky), různé drobné kovové předměty (hřebíky, háčky, přezky, kroužky), nitě (lněné a polyamidové), lepidla (přírodní, syntetická), leštidla atd.

Historie obouvání - Počátky obouvání mají své kořeny již v pravěku, kdy si člověk chránil nohy před nepříznivými vlivy počasí a poraněním. Nejstarším materiálem byla surová kůže z ulovených zvířat, kůra stromů, listí, lýko apod. Obuv se měnila v průběhu historických etap, odrážely se v ní životní podmínky a kulturní vyspělost jednotlivých národů.Kulturu obouvání lze rozdělit na dvě hlavní etapy: antickou a středověkou.Antická kultura se vyznačovala funkční obuví, její tvar byl řešen podle obrysu nohy a svršek tak, aby noha měla náležitou volnost. Obuv se vyráběla řemeslně se zaměřením na roční období a účel použití. Z tohoto období jsou známy nejen lehké sandály, ale i pevná a trvanlivá obuv pro vojáky. Obuv byla různě zdobena, vyšívána a již tehdy se rozlišovala obuv na pravou a levou nohu. Později se vyráběla obuv symetrická (pro obě nohy stejná), která se dochovala až do 19. století. Jinak se vyvíjela obuv středověká. V této době prožívala obuv svůj estetický rozkvět, nikoli však funkční. V 15. století se v Evropě projevoval módní vliv francouzského dvora. Bylo to období zanedbávající péči o lidské tělo, což se projevilo i v obouvání. Obuv nevyhovovala svými nesmyslnými tvary podřízenými módě základním anatomickým a hygienickým požadavkům na obouvání. V některých případech se tyto nefyziologické tvary obuvi stávaly překážkou chůze. V 16. a 17. století byla móda ovlivňována Španělskem a Itálií. V tomto období nastaly ve výrobě obuvi značné změny. Objevil se podpatek, který se používal u dámské i pánské obuvi. Svršek se tvaroval podle formy (kopyta) a připevňoval se k napínací stélce namísto k podešvi. Obuv se  vyráběla ručně, byla kvalitní, drahá, a módní obuv zůstávala výsadou bohatých. Zásadní obrat ve výrobě obuvi nastal po vynálezu šicího stroje po roce 1850 a dalších strojů, které umožnily zavést sériovou výrobu obuvi. Současně objevení kaučuku, a zejména jeho vulkanizace, vedlo ke vzniku nové skupiny obuvi - pryžové. Zvýšila se produkce obuvi, snížily se ceny, obuv je dostupnou pro široké vrstvy obyvatelstva.        

Rychlým rozvojem průmyslové výroby obuvi se vyznačuje 20. století.  Mění se technologie, zavádí se nová technika a uplatňují se nové materiály. V Evropě i Americe byl vybudován rozsáhlý obuvnický průmysl. I u nás dochází počátkem tohoto století k bouřlivému rozvoji obuvnického průmyslu. V roce 1894 založili sourozenci Baťovi ve Zlíně  obuvnickou živnost, ze které vznikly postupně Baťovy závody, které se po první světové válce staly největším obuvnickým podnikem v Evropě. Po znárodnění v roce 1945 vytvořily základ našeho obuvnického průmyslu. V roce 1990 byly s firmou Baťa navázány kontakty, umožňující velmi účinnou spolupráci mezi touto firmou a našimi obuvnickými podniky.

 

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA